2) Moje záporné stránky

2. prosince 2012 v 15:43 | Aravis |  Už len 21


Tohle půjde mnohem líp, než ty kladné. Kritizovat se umím celkem dobře :D
Jsem stydlivá.
Snažím se se všemi vycházet dobře, ale nedokážu se jen tak rozkecat o všem možném s někým, koho jsem před tím vůbec neviděla. Většina lidí ke mě má takový neutrální vztah, protože spřátelit se se mnou dá zabrat. Nerada o sobě mluvím a jen málo mých přátel zná tu ukecanou, šílenou část mé osobnosti. Asi to bude znít jako z lacinýho románu, když řeknu, že mě život naučil se nikomu moc nesvěřovat, ale je to tak.
Jsem snílek.
Což sice já vidím jako pozitivní vlastnost, ale mé okolí to musí vnímat hůř. No nezabili byste mě, kdyby jste se mi právě svěřovali s něčím nadmíru důležitým a já vám na to nebyla schopná říct nic jiného než "Promiň, říkal(a) jsi něco?". Nestává se to sice často, ale i tak to mé přátele musí hrozně štvát a já jim děkuju, že mě ještě nevyhodili z okna.
Jsem lenivá.
...dělat cokoliv, co mi přijde zbytečné, nebo mě nebaví. Udělat si výpisky z materiálů do dějapisu? No problemo. Udělat totéž do fyziky? Nezbláznili jste se náhodou?!. Uklidit si pokoj? Na co? Umýt nádobí? Vždyť máme myčku... Vyndat nádobí z myčky? To počká do zítřka... A takhle bych mohla pokračovat ještě hezkých pár hodin. Máma je ze mě chudinka na nervy, vždyť já jsem totálně neschopná a neumím nic jiného, než zírat do počátače, číst knížky, nebo čumět do blba.
Jsem příliš citlivá.
To je jedna z věcí, kterou na sobě vyloženě nesnáším. Když mě někdo uráží, nebo když hraju ve "fotbale" bránkáře a schytám balón do břicha, rozbrečím se.
To jsem vlastně neřekla moc dobře. Rozbrečím se, když mě uráží mí "přátelé". Jistou dobu jsem totiž byla "BFF" s holkami, které neuměli nic jiného než pomlouvat a urážet. "Aravis, víš že takhle ostříhaná vypadáš jako matikářka?" "Joo, všichni teď půjdeme na Hampla (přezdíbka matikářky), je to in!" Zrovna tohle mě štve ze všeho nejvíc, protože se mi líbí, jak jsem ostříhaná a zároveň nesnáším matikářku, která je tak bohužel ostříhaná taky. A nesnáším ty rádoby kamarádky, co mě uráží a navíc, když se mi zalesknou v očích slzy nemají nic jiného na práci než vykřikovat "Aravis, nebreč!"
A pak se divá, proč jsem na ně tak nepříjemná....
Jsem neupřímná.
Slyšeli jste, co jsem řekla, o... těch holkách. Jsem na ně nepříjemná, ale nikdy jsem jim neřekla ať se jdou vycpat, že s nima nechci mít nic společného nebo tak něco. Nedělá mi to problém u lidí, ke kterým jsem nikdy neměla žádný vztah, ale u někoho, kde ten vztah byl...
Něco jinýho - když se kamarádky baví o všech svých kamarádech a přátelích, o tom co všechno vyváděli atd. a pak se zeptají, co jsem dělala o víkendu já... Neřeknu, že jsem seděla u komplu, psala a četla povídky, přečetla tři knížky nebo se učila. Řeknu že jsem byla venku s kámoši. Hm... to že tito kámoši neexistují už nedodám.
Vlastně.. i tohle se vztahuje na ty holky. Vždy jsem se v jejich přítomnosti cítila opomíjená, méně cenná a tak jsem nikdy nebyla upřímná. Teď už to tak není. Našla jsem si lepší kamarády. Ty, které mě berou takovou, jaká jsem a nevadí jim, že jim odmítám říct co jsem o víkendu dělala.
Díkybohu, že tentokrát nejsou imaginární.
Edit: Objasním to s imaginárními kamarády, aby jste si nemysleli, že jsem cvok: Nebyli tak docela imaginární, byli to skutečné bytosti z masa a kostí, které jsem znala z jedné online hry. Byli (a jsou) to mí přítelé, které jsem sice nikdy nepotkala, ale kteří tu pro mě byli vždy, když jsem je potřebovala a nebáli se mi říct svůj vlastní názor....
Jsem náladová.
Tuto vlastnost většina lidí nezná, neboť i když mám chuť všechny zabít a jsem úplně na dně, snažím se být milá.
Jsem srab.
No dobře, ne tak docela. Jen mám prostě příšerný strach z pavouků a bolesti. Z pavouků prtotže proto a z bolesti protože jsem už párkrát byla dost bolestivě zraněná a nějak nestojím o repete. Z toho důvodu neskáču z víc jak dvou schodů a nepouštím se do příliš riskantních věcí.... :D
Jsem knihomol.
Což nění vyloženě špatná vlastnost, ale když se máte učit chemii a místo toho hltáte Hru o trůny nebo Loď mezi hvězdami...

A dost!!!
Ještě chvilku a zhroutím se, jelikož mé záporné vlastnosti nemají konce.
Takže... kromě toho, že si teď asi myslíte že jsem šílená...No nic. Já už jdu :DD
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Alea Alea | E-mail | Web | 2. prosince 2012 v 16:08 | Reagovat

Jaj, jak tak koukám, ve většině bodů se spolu shodneme :).
A nemyslím si, že jsi šílená!

2 Lucy Lucy | Web | 2. prosince 2012 v 16:32 | Reagovat

Tak se mi zdá, že jsi to psala o mě:-D  vážně, mám úplně stejné špatné vlastnosti i když snílka považuju za tu lepší :-)

3 knihofil18 knihofil18 | Web | 2. prosince 2012 v 17:47 | Reagovat

Aj so mnou sa zhodješ. Keď som sa dostala k tej fyzike, akoby som seba videla. :D
Snílek, knihomoľ, lenivosť, neúprimnosť, srab, hanblivosť... to som sa v tom všetkom videla. Asi by sme si rozumeli. :)
Btw, ty čítaš Loď mezi hvězdami od Beth Revisovej? :D

4 knihofil18 knihofil18 | Web | 2. prosince 2012 v 18:09 | Reagovat

:O A Million Suns! Ako ti ja závidím! U nás to nevydajú a ja to márne zháňam v knižniciach, cez internet v kníhkupectvách v češtine... však to nájdem! :D

5 Zoey Zoey | Web | 2. prosince 2012 v 19:04 | Reagovat

Já ti úplně rozumím... ;-)

6 lilliinka lilliinka | E-mail | Web | 10. prosince 2012 v 11:43 | Reagovat

Hodně by jsme si rozuměli, protože lenost je mi vlastní, i když nevím, já jsem někdy upřímná až dost,a le asi tě chápu, taky jsem měla kamarádky, který nebyli nikdy kamarádky.
Pro mě vůbec nejsi divná, já měla jako hodně malá imaginárního kamaráda. Byla to docela sranda:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama