Zamilovaná do sněhu

16. listopadu 2012 v 20:34 | Aravis |  Jiné příběhy a povídky

Ahoj :) Mám tady pro vás malou jednorázovku. Napadla mě dneska, když jsem šla hodit flašky do kontejnerů /jak elegantní/. Snad se vám bude líbit. Ta holka - to jsem více méně já...(až na ten detail, že nemám bratra).



Zavřela oči a vychutnávala si každou sekundu, kterou mohla strávit v tomhle ráji, dobře ukrytém v horách a s nulovým pokrytím jakékoliv sítě. Byla na míle daleko od civilizace. Sem nikdo nechodí. Jen takoví blázni, jako ona.
Pomalu otevřela oči. Nad hlavou jí slabě zářilo slunce. Byla zima a tak vůbec nehřálo. To bylo ale dobře. Kdyby hřálo, mohlo by rozpustit ten úžasný sníh. Sníh... Nejkrásnější slovo na světě.
Za ní se ozvalo funění vyčerpaného člověka. Otočila se.
"To jsi ty? No to je dost že jdeš."
"Ne všichni lezeme po horách jako kamzíci. A navíc, já měl dvoje lyže a ty jenom hůlky!" protestoval její bratr. Náhle si uvědomila, že hůlky ještě pořád pevně svírá v rukách a zabodla je vedle sebe do sněhu.
"Ale stálo to za to, ne?" usmála se a znovu se rozhlédla po zasněžených horách.
"To jo. Vždycky to stojí za to." položil lyže na zem a stoupl si vedle ní.
Byli oba stejní - zamilovaní do sněhu a freeskiingu, jako jejich táta.
"Kdyby nás tak viděla máma..." povzdechla si.
"Tys jí to neřekla?"
"Blázníš? Nepustila by nás. Nikdy to nechápala. Nechtěla aby nás táta učil lyžovat. Myslí si, že jsme na normální sjezdovce."
"Kam se normální sjezdovka hrabe. Přecpaná, plná amatérů a malých děcek." ušklíbl se.
"Tak jedem, ne?" zacvakla se zkušeným pohybem do lyží a popadla hůlky.
"Počkej! Máš vysílačku? LLóčko? (Lavinový lokalizátor)" staral se.
"Ano, mami." smála se. "A reflexní pásky taky, vidíš?" zamávala mu před očima rukou.
Naposledy se ohlédla. Stopa, která vedle sem byla neupravená, chaotická a hluboká. Teď ji vystřídá nová stopa a tyto hory poprvé okusí dotyk lyží. Bude opatrná, jako vždycky. A bude neponaučitelná, protože tady se opatrně lyžovat nedá.
Nasadila si brýle a s hlubokým nádechem se odrazila. Její lyže pomalu prorazily sníh a neustále zrychlovaly. Počkala až získá správnou rychlost a zatočila. Povedlo se jí to. Nádherná, bezchybná zatáčka, při které téměř ležela na sněhu. Vzpomínala si na všechny ty pády a zranění, co její jistotě předcházely a věděla, že to stálo za to. Pro tenhle pocit by udělala cokoliv.
Bylo to jako extáze. Až na to, že ona extázi vlastně nikdy neměla. A ani ji nechce. Stačí jí sníh. Ten pocit, že je první kdo tady letos lyžuje. Ten pocit, že se může stát cokoliv. Věděla, že může spadnout, zlomit si nohu, nebo že ji během několika vteřin může zavalit lavina. A právě to ji na tom vždy fascinovalo. Ten neopakovatelný pocit, že má život ve svých rukou.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Sisi / Siska Sisi / Siska | Web | 17. listopadu 2012 v 5:40 | Reagovat

páni... moc pěkný... lyžování si sice tak neužívám, ale tady to vypadá jako velké dobrodružství... :-D  :-D

2 Melanie Melanie | Web | 17. listopadu 2012 v 12:43 | Reagovat

Skvělý! :-) Já lyžování moc nemusím (čti: nesnáším ho), ale tohle se mi strašně líbilo ;-)

3 Zoey Zoey | Web | 17. listopadu 2012 v 16:25 | Reagovat

Jé, to je pěkná povídka :-) Povedla se ti, moc8)

4 Daine Daine | E-mail | Web | 18. listopadu 2012 v 9:10 | Reagovat

Fúha. Krásne :D Keď to tak čítam, začínam sa tešiť na zimu, lyže, hory ale aj všetko ostatné čo prináša :D

5 lilliinka lilliinka | E-mail | Web | 18. listopadu 2012 v 9:53 | Reagovat

Ty jo je to moc krsně napsané, já mám sníh taky ráda, ale pravda jako ty asi ne:)

6 Lulu Lulu | Web | 18. listopadu 2012 v 11:53 | Reagovat

Nádhera :) Možno sa tento rok dám prehovoriť a znova sa po dvoch rokoch postavím na lyže :D

7 Ilon-Ká** Ilon-Ká** | 6. prosince 2012 v 15:53 | Reagovat

úžasný :-) akorát já bych nemohla takhle hazardovat se svým životem. Opravdu to je dost nebezpečný jezdit mimo sjezdovky.... :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama