Poslední hrozba (4)

25. listopadu 2012 v 15:54 | Aravis |  Část 1.: Jed spánku
Děkuji za strpení :) Původně jsem to všechno chtěla odbít v této kapitole (dojde vám co), ale trocha napětí neuškodí, ne? ;)
Kapitola pro: Zoey (promiň, že zanedbávám "Jak umírají stromy", já se polepším :)), Lulu (aneb další osobě co má ráda Simple Plan) a Vicky, za spřátelení a její nádherný kometář, který mě nehorázně potěšil. Tak jako kometáře vás všech ;)


Lunaris (Tibered), současnost
Psáno v 1.osobě, pohled Tailii
Přímo přede mnou se náhle otevřely dveře vedoucí do trůního sálu. Byla v něm sposta lidí. Žen, oblečených v drahých a nepraktických šatech a mužů v uniformách, s meči u boku a plášti připevněnými drahými sponami, které si koupili od zlatníka.
Nelíbili se mi. Hlavně muži. Byli navlečení do obleků křiklavých barev a honosili se meči z té nejdražší oceli. Ale kolik z nich už ten meč použilo? Kolik z nich už někdy někoho zabilo?
"Pojď." vyzval mě Eadan a bok po boku jsme vkročili do sálu. Mířili jsme k zlatému trůnu a k muži sedícím na něm - ke králi.
Král jediný si podle mě zasluhoval nosit drahé šaty a šperky. Za to, že vládl celé říši a za to, že dokázal potlačit každou vzpouru - a že jich v lidské historii nebylo málo.
Procházeli jsme uličkou, kterou vytvořili uhýbající lidé a já cítila jejich pohledy na svých zádech. Měla jsem chuť se otočit a všechny je zabít.
Ale ovládla jsem se.
Zastavili jsme se před králem a poklonili se. Tedy, Eadan se poklonil a já sklonila hlavu. Dle mého názoru to stačilo. Konec konců, nebyl to můj král.
Král nám pokynul rukou a já si h konečně mohla pořádně prohlédnout.
Měl hnědé, krátké vlasy a zelené oči. Jeho tvář měla podivný výraz. Tvářil se přísně... a přeci mi přišlo, že se bojí. Zvláštní. Oblečen byl v jednoduchých černých kalhotech a košily, přes ramena mu padal těžký červený plášť. Nemohla jsem si pomoct, byl mi sympatický.
Snad tím, že se neoblékal jako žena, snad tím, že jsem v jeho obličeji zachytila strach. Strach ze mě a z Eadana. Respektovala jsem jej. I já bych na jeho místě měla strach. Ale obdivuji jej za to, že se ho nebál projevit.
"Vítám vás, Tailio, dcero leoparda, Stínová strážkyně a Eadane, synu Daertherův z kruhu Ear. Těší mě, že konečně potkávám někoho z vaší země."
"Potěšení je na naší straně, králi." odpověděl Eadan. Někdy jsem ho nechápala. Jak jen může být tak... pokorný, odevzdaný? Jak to, že se vždy chová tak diplomaticky?!
Napětí v králově tváři trochu opadlo. "Smím vás pozvat na dnešní slavnost? Je pořádaná na vaši počest..."
"Jistě."
---

Všichni lidé (a my s nimi) se přesunuli do obrovské... arény. Jinak se to nazvat nedá. Velký, oválný plac obklopovaly tribuny.
Já seděla přímo vedle krále.
Nebylo mi to nijak příjemné - byla jsem obklopená lidmi a měla jsem nutkání utéct. Což by asi z diplomatického hlediska nebylo nejvhodnější.
Z druhé strany, po králově pravici seděl Eadan. Vypadal tak uvolněně, přirozeně... já ho doopravdy nechápu. Je příliš dobrý herec na to, aby jsem někdy mohli být přáteli.
Za zády krále stálo v řadě pět stráží, kteří měli na starost jeho bezpečnost. Ne že by mě mohli zastavit, kdybych se krále rozhodla zabít. Maximálně tak chytit a odvést do vězené, poté, co bych ho zabila. A i o tom jsem trochu pochybovala.
Po chvíli se k nám připojili další dva vojáci. Jeden vyšší, hnědovlasý se zvláštníma modrýma očima a nepřístupným pohledem, druhý menší, blonďatý, hnědooký, jehož výraz je o dost uvolněnější.
"Rád bych vám někoho představil." promluvil na nás král. "Jedni z mých nejlepších vojáků - Arakis a Viskar." ukázal nejdříve na hnědovlasého a pak na blonďatého vojáka. "Budou s vámi... cestovat do Tysterogy a dál." vysvětlil. "Arakisi, Viskare, toto jsou Eadan a Tailia z říše Balaur."
Eadan vstal a podal oběma vojákům ruku. Já váhala. Nechtělo se mi je takto zdravit. Podání ruky znamená důvěru. A já nevím, jestli jim důvěřuji.
Nakonec jsem také vstala a podala jim ruku. K mému překvapení mi ji ale nestiskli tak, jako Eadanovi, ale sklonili se a naznačili polibek. Lidé mají divné zvyky.
"Za chvíli to začne." řekl náhle král a naznačil nám, abychom se posadili.
"Co začne, králi?" zeptal se Eadan.
"No přeci turnaj."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Melanie Melanie | Web | 25. listopadu 2012 v 17:03 | Reagovat

Sakra, nějak jsem to přestala číst, ale doženu to, neboj ;-)

(Mám na tebe malou žádost: mohla bys pro mě hlasovat tady: http://ninadobrev1.blog.cz/1211/5-kolo-sonp je to předposlední kolo a já se potřebuju dostat do finále, aspoň na to třetí místo!)

2 Zoey Zoey | Web | 25. listopadu 2012 v 18:46 | Reagovat

Úplně v pohodě, to doženeš :D
Jinak krásná kapitola, moc se ti povedla, těším se na další a na ten turnaj nejvíc!! :D  :D  :-)  :-)  :-D  ;-)

3 Daine Daine | E-mail | Web | 26. listopadu 2012 v 10:19 | Reagovat

No jasné. Napätie, to já mám ráda :D Kapitola úžasná ako vždy. Neviem ako to robíš, ale vždy mi ňou zlepšíš deň :D :D

4 Vicky Vicky | Web | 26. listopadu 2012 v 14:37 | Reagovat

už jsem se moc těšila!! :-D Je to krásná povídka, byla by škoda, kdyby skončila. Ten turnaj ještě bude zajímavý! :) Jen piš piš, přeju s tím hodně nápadů :D

5 Lulu Lulu | Web | 26. listopadu 2012 v 19:09 | Reagovat

Turnaj? Som naň veľmi zvedavá, tak rýchlo ďalšiu kapitolku, prosím! :D
A ďakujem za venovanie :)

6 Deli Deli | Web | 26. listopadu 2012 v 20:53 | Reagovat

Skvelé! Čo to bude za turnaj, rýchlo, rýchlo, chcem to už vedieť :-)

7 knihofil18 knihofil18 | Web | 27. listopadu 2012 v 7:43 | Reagovat

Skvelá kapitola! :) Som zvedavá, aký bude turnaj... takto to ukončiť! To sú muky pre čitateľa, vieš? :D Ale nie, naozaj skvelé ukončenie. :) :) Teším sa na ďalšiu kapitolu... prosím, rýchlo ju napíš. *prie oči* :D

8 Aravis Aravis | Web | 27. listopadu 2012 v 19:59 | Reagovat

Děkuji :) Ani nevíte, jak moc mě vždycky potěšíte ;)

[7]: to byl účel :D

9 Alea Alea | Web | 28. listopadu 2012 v 9:28 | Reagovat

"Měla jsem chuť se otočit a všechny je zabít. Ale ovládla jsem se." tak to mě dostalo :D. Já osobně mám poslední dobou tohle nutkání čím dál tím častěji...
Skvělá kapitola. Pomalu se nám začínají všichni slejzat dohromady :).

10 C.V.O.K. C.V.O.K. | E-mail | Web | 29. listopadu 2012 v 17:39 | Reagovat

Tailia je naozaj číslo! Pri jej postrehoch na ľudí v sále som sa musela usmievať. Zato kráľ prekvapil. A hovoríš že turnaj? Budú všade lietak hektolitre krvy? *žiari nadšením* Jééééé :DDDD Ale nie, žartujem. Teším sa na pokračovanie, som zvedavá čo sa v nej stane a ako si naša štvorica navzájom sadne. Krásna kapitola, škoda len že taká kráka. Jeden sa nestačí začítať, a už je koniec.... Napäto čakám na pokračovanie ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama