Poslední hrozba (2)

4. listopadu 2012 v 11:42 | Aravis |  Část 1.: Jed spánku
Uff. Dalo mi to zabrat. Původně jsem to psala v první osobě, ale nějak mi to nesedlo, takže tady mátě kapitolku ala 3. osoba.
Věnováno C.V.O.K a Deli, které jsem tu ještě neviděla, ale třeba se mi poštěstí a spatřím je zas ;)


"K zemi! Vztyk! K zemi! Vztyk!" ozývají se cvičištěm ostré povely praporčíka, před kterým stojí - leží skupina asi třiceti mužů v kdysi nablýskaných šedých uniformách. Všichni plní rozkazy svého nadřízeného téměř tiše, bez námitek. Už dávno zjistili, že nemá cenu odporovat.
Z oblohy začínají padat první kapky deště. Dopadají na unavené vojáky a jejich chladivé pohlazení se postupně mění v neúprosné bičování proudy vody, jako by sama příroda chtěla své děti potrestat za nepřítomnost při poplachovém cvičení.
"Pozor!" zazní šumem deště rázný hlas. "Vpravo bok! Poklusem v klus! Patnáct koleček, obvyklá trasa!" zástup zablácených vojáků se jako jeden nejdříve narovná a pak rozběhne na dlouhý běh kolem areálu cvičiště.
---
"To bylo naposled co jsi mě ukecal k takový pitomosti!" vyhrkne naštvaný mladík a unaveně se skácí na postel.
"Jo." ušklíbne se druhý, zatímco si zouvá vysoké, blátem obalené boty. "To jsi říkal i posledně. A jak se nám pěkně běhalo."
První z vojáků náhle začne škubat nohou ve vzduchu.
"Co blbneš, vole?" zírá druhý na nohy, komíhající se nedaleko jeho obličeje a unaveně se sesouvá na zem.
"Snažím se tě kopnout!"
"Pomoh bych ti, ale seš moc daleko!"
"Můžu ti jeden kopanec dlužit? zjišťuje první.
"Jasně, to je v pohodě."
Zatímco se vojáci uvolněně smějí, vchází do jejich pokoje jiný voják.
"Ehm, ehm!" odkašle si, aby upoutal jejich pozornost.
"Bolí tě v krku, vole?" ptá se ho první.
"Ne." odpovídá poněkud zmatený voják.
"Tak proč sakra kašleš?" zdánlivě nechápe druhý mladík a měří si vojáka pohledem.
"Kapitán Erhot si vás přeje vidět!" vyhrkne nervózní voják a v duchu nechápe, proč tohle musí dělat zrovna on - nic přeci neprovedl.
"Nás? To jakože koho?"
"Arakise a Viskara."
"Hm... to asi budem mi." přemýšlel první voják - Arakis.
"Už to tak bude." povzdechl si Viskar. "Co stojíš? Ukaž nám, kam máme jít!" vyjel na vojáka.
---
"Pane!" řekli Arakis a Viskar, když vešli do stanu a stoupli si do pozoru.
"To je dobrý. Pohov." mávl kapitán rukou. "Posaďte se." ukázal na křesla naproti svého stolu.
Arakis a Viskar se váhavě posadili a prohlíželi si honosné vybavení stanu.
"Není to tady nic moc, co? Ale už zítra se vracím zpátky domů..." zamyslel se kapitán. "Aůe proč jsem si vás dal zavolat?"
"To nevíme, pane." odpověděl mu Viskar.
"Jistěže to nevíte. Znáte legendy o dracích, hoši?"
Arakisovi a Viskarovi se sice moc nelíbilo, že jim kapitán říká hoši, ale přikývli.
"To jsou ale jen povídačky co mají vystrašit děti, pane." odvážil se připomenout Viskar.
"Jistě. Jenže každá taková povídačka má reálný základ. A k naší smůle je základ téhle legendy až děsivě skutečný." změřil si oba pohledem. "Galira a její synové skutečně exisotvali. Draci existují. Pravda, teď už žije jen jedna jediná dračice. Jenže tou dračicí je Galira a té se moc nelíbí, že jsou její synové mrtví a ona byla tolik let nucena spát."
"Chcete říct pane, že..." váhal Viskar.
"Ano, Viskare, synu Eietelův. Galira se probudila."
"A co s tím chcete dělat, pane?" zjišťoval Arakis, který ani na chvíli nepochyboval o pravdivosti kapitánových slov.
"Já? Nic. Otázka je, co s tím chcete udělat vy."
"Cože?!" vyhrkli oba zároveň.
"Byli jste totiž vybráni, jako zástupci našeho království, aby jste se připojili k skupině, která se dračici pokusí zastavit."
"K jaké skupině, pane?"
"Ke skupině dvou lidí, dvou Balaur a jednoho Elvari. K této skupině, Viskare."
"Vy... vy po nás chcete aby jsme spolupracovali s Balaur?! Ti jsou přeci vyhlášení svým pohrdáním námi!" vykřikl Arakis.
"Uklidni se Arakisi. Nejvyšší jejich říše souhlasili. Nevím koho vyberou, ale brzy se to dozvíme. Zítra se setkáte v Lunaris, našem hlavním městě."
"Ale..."
"Žádné ale! Je to rozkaz! Teď se běžte sbalit, dnes večer odjíždíte!" přerušil Viskara kapitán. "Odchod!"
---
"Tak co na to říkáš?"
"Jako kdyby na tom záleželo. Slyšel jsi ho - Je to rozkaz. -" povzdychl si Arakis.
"Ano, ale to ti snad nebrání mít vlastní názor!" odporoval Viskar.
"Uvidíme. Určitě to bude zajímavé, setkat se s nimi.
"Jistě. Pokud to ovšem přežijeme." naznačil Viskar useknutí hlavy.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Daine Daine | E-mail | Web | 4. listopadu 2012 v 12:28 | Reagovat

Eeejha :D :D Joooj ja chcem ďalšiu. Toto mi nerob!!! :D Strašne som zvedavá na konečnú skupinku :D :D

2 knihofil18 knihofil18 | Web | 4. listopadu 2012 v 15:53 | Reagovat

Wau. Je to... ja nemám slov. Vážne. Naozaj nemám slová na to, ako by som ešte pochválila tvoje písanie. Možno to, že lepšie sa mi číta z 3. osoby a zdá sa, že sa ti aj píše lepšie. :)
Rýchlo ďalšiu!

3 Zoey Zoey | Web | 4. listopadu 2012 v 17:38 | Reagovat

Nemohla jsem když jsem četla ten rozhovor dvou vojáků :D  :D  :D
Bylo to úžasné, hrozně se těším až se setkají s těmi ostatními v Lunarisu :-)
Další, rychle :D  :D  :D

4 C.V.O.K. C.V.O.K. | Web | 4. listopadu 2012 v 17:44 | Reagovat

kapitola s venovaním? čooožeee? ĎAKUJEM! :) toľká česť...
ale k veci - takže už sme sa zoznámili s ďalšími dvoma členmi výpravy - majú všetky moej sympatie. Nie len kvôli tomu že som zaťažená na mužov vo vojenskej uniforme, vyzerá to že Arakis a Viskara majú zmysel pre humor takže bude s nimi ešte veselo :-) Opäť som uchvátena prirodzenousťou akou plynie dej poviedky, všetko je to tak nenútené... Bez zbytočných opisov či hluchých miest... Tlieskam a talent ticho závidím ;)
ps. samozrejme že sa ešte uvidíme, hovorila som že sa mi tu zapáčilo a že budem navštevovať častejšie ;)

5 Alea Alea | Web | 4. listopadu 2012 v 19:04 | Reagovat

Jaj, to je nehorázná dokonalost :D. Krásně se to čte - máš úžasný styl psaní.
Nemůžu se dočkat, až se všichni konečně setkají :).

6 Aravis Aravis | Web | 4. listopadu 2012 v 19:17 | Reagovat

Děkuji :)) Děkuji, děkuji ;) *červená se*

[2]: No, tahle kapitola se určitě psala lepší z 3.os. Zkoušela jsem to z pohledu Arakise, ale.. nejsem kluk. A už vůbec ne voják ;D

[4]: Není zač ;)
Nemáš mi co závidět, můj talent je hluboko pod bodem nula :) :D

[5]: Jelikož jsem nemocná, dočkáš se velmi brzy ;))

7 knihofil18 knihofil18 | Web | 4. listopadu 2012 v 20:47 | Reagovat

Jáj, tie modrobiele ikonky kníh? (http://nd03.jxs.cz/952/436/84ad5e2e9b_88147167_o2.png) Tak tie som si vygooglila. :) Takže povedz, že pokojne áno. :)

8 Deli Deli | Web | 5. listopadu 2012 v 0:04 | Reagovat

S venovaním, tak to ďakujem :-) Veľmi sa mi to páčilo a tí dvaja sa mi páčia ešte viac. Najmä tá scéna s kopnutím, keď si to predstavím naživo, musím sa neustále smiať :D:D

9 Lulu Lulu | Web | 5. listopadu 2012 v 17:06 | Reagovat

Dokonalá kapitola :) Arakis a Viskar už teraz patria k mojim obľúbencom :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama