Poslední hrozba (1)

25. října 2012 v 10:52 | Aravis |  Část 1.: Jed spánku



Říše Balaur, současnost
Dveře mého domu za mnou se zaskřípěním zapadly a já se po kolena propadla do sněhu. Co byste také čekali, v zemi věčné zimy?
Kolem mě se prohnala skupinka dětí a málem mě povalila do závěje. Ani jeden z nich se neotočil, aby se mi omluvil, nebo zjistil, jestli se mi něco nestalo. Ale mě to nevadilo. Ať si hrají, dokud můžou.
Vytáhla jsem nohu z hromady sněhu a opatrně ji položila na její vrcholek. Zkusila jsem, jestli mě udrží a pak se rychle vyšvihla do výšky jednoho metru, abych se sněhem nemusela brodit - proč taky, když po něm mohu přejít? Navíc, tento rok je tu sněhu málo. Normálně napadnou i tři metry...
Došla jsem ke svatyni Leoparda, sídla současné šamanky Vilie. Jako pokaždé jsem se zastavila a obdivovala krásu a majestátnost leopardky, vytesané do skály nad svatyní. Očarovala mě už jako malá a od té doby, pokaždé, když jsem přijdu se před ní zastavím a chvíli zůstanu potichoučku stát, abych jí vyjádřila svůj úctu a vděk za to co mi dala.
Vešla jsem dovnitř a spatřila Viliu klečící před oltářem.
"Mistře?" zavolala jsem na ni, abych jí upozornila, že není sama. Samozřejmě jsem nepochybovala o tom, že si mě všimla. Byla to jen slušnost, nic víc.
Počkala jsem před dveřmi, dokud se nezvedla a nenaznačila mi, abych ji následovala. Zavedla mě do malého pokoje za svatyní, do místa, kde mě již dva roky připravovala na cestu šamanky.
"Posaď se, Tailio." vyzvala mě svým tichým, jakoby ochraptělým hlasem, kterému se ale nikdo v celé říši Balaur neodvážil odporovat.
"Jistě si pamatuješ na můj nedávný odjezd do Taranoem. Tehdy jsem ti řekla, že ti vše povím, až nastane správný čas." podívala se na mě, jakoby chtěla vidět mou reakci na její slova.
"Ten čas je teď." dořekla a já jsem zatajila dech. Celé dny jsem strávila naléháním a ona mi stejně nic neřekla. Ale teď se vše dozvím.
V Taranoem jsem se setkala s vyslancem lidského krále a s jedním z Kruhu Elvari." odmlčela se. Chtěla mi dát čas vše zpracovat.
Takže... Momentíček.
Právě mi řekla, že se setkala s člověkem a s elvari. A zjevně nikoho z nich nezabila. Zajímavé...
"Tailio, celému našemu světu hrozí strašlivé nebezpečí! Draci... pamatuješ si na legendy o nich?"
"Samozřejmě. Ale to jsou jen pohádky, co mají vyděsit děti. Já už ale nejsem dítě, mistře." pohlédla jsem jí do očí. Můj pohled byl tvrdý. Většina lidí před ním uhýbala, snažila se ho ze sebe setřást. Ale můj mistr mezi ně nepatřil. Kdysi mi řekla, že si mě vybrala právě pro ten pohled. Protože jí tím někoho připomínám.
Ženu, která dokázala velké věci. Nikdy mi ale neřekla kdo to byl.
"Ne, má malá lúvien (leopardko). To nejsou pohádky. Všechny ty příběhy byly hodně přikrášlené, to ano. Ale podstata je pořád stejná - existence draků.
Před mnoha lety tu skutečně byli. Pustošili celou zemi. I naši Říši. Tenkrát jsme byli všichni jeden národ. Všichni jsme v sobě měli něco z lidí, Elvari a Balaur. A svou jednotou jsme je přemohli." podívala se na mě. "Jenže teď už nejsme jednotní, Tailio! A Galira, matka všech draků, to ví. Pomalu nabírá na síle... Stahuje na svou stranu každého, kdo touží po moci. Nebude to trvat dlouho a její hrozba zasáhne i naši říši. A to se nesmí stát."
Dívala jsem se na ni, neschopná jediného slova. Galira existuje? Draci existují? To je špatné, moc špatné...
"A tak jsem se dohodli" pokračovala "že je nutné Galiru zabít. Proto bylo zvoleno pět osob - 2 Balaur, 2 lidé a 1 Elvari, kteří se o to pokusí.
Ty jsi jedna z nich, má milá Tailio."
"Já? Ale, proč? Máme tolik dobrých bojovníků..."
"Protože jsi Stínová strážkyně. A protože každá šamanka musí nějak dokázat své schopnosti. Já je dokázala, můj mistr a jeho mistr také. Ty máš tu možnost teď. Tak neváhej. Je to tvá možnost, získat slávu a uznání celého světa."
"A kdo je ten druhý?"
"Doprovázet tě bude Eadan, syn náčelníka klanu Ear. Setkali jste se před 2 lety, při boji o Stín. Vy dva jste zůstali jako poslední, pamatuješ?"
Ano, pamatuji... Ale jen matně. Byl to ten černovlasý kluk, co stejně jako ostatní zapomněl na moji přítomnost. To dopadne...
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Lulu Lulu | Web | 25. října 2012 v 21:59 | Reagovat

Skvelá kapitola :-) Už sa teším na spoluprácu Tailie a Eadana ;-)

2 Zoey Zoey | Web | 26. října 2012 v 7:33 | Reagovat

Nádhera. Líbí se mi ten život ve vesnici a vůbec všechno :-) Spolupráce Tailie a Eadana bude velmi zajímavá :-P

3 Daine Daine | E-mail | Web | 26. října 2012 v 17:18 | Reagovat

Krása. Fakt sa teším na ďalšiu časť. Akosi ma to chytilo :D

4 C.V.O.K. C.V.O.K. | Web | 27. října 2012 v 21:45 | Reagovat

Čítam dobre? Konečne poviedka kde sú draky zlými, krvilačnými tvormy a nie prítulnými bábkami akýchsi pofidérnych dračích jazdcov? Máš u mňa jedno veľké významné plus. :) A môj obdiv k tomu. Máš to veľmi, skutočne veľmi pekne napísané. Tak pútavo a tajomne... Sylizácia viet spôsobuje že text nikde neviazne a je tak pekný plynulí dej - dej ktorý je krásne originálny takže... Hoci som sem zablúdila len náhodou, zaujala si ma a rozhodne sa sem pre pokračovanie vrátim. :) A možno... Keď už mám toľko času... Idem si od teba prečítať aj neičo viac, dúfam že to bude mať rovnako skvelú úroveň ako táto poviedka (ktorá je síce len v plienkach ale ňuchám z nej veľký potenciál takže sa zeším na skoré pokračovanie ;)

5 knihofil18 knihofil18 | Web | 29. října 2012 v 16:40 | Reagovat

[4]: Že áno? :) Hovoríš mi z duše.

Nemôžem nič, len súhlasiť s tým, čo už bolo vypovedané. Píšeš naozaj úžasne a tvoje poviedky sú vynikajúce. Určite sa teším na ďalšiu kapču!! :)

6 weilyn-story weilyn-story | Web | 30. října 2012 v 19:52 | Reagovat

Strašně pěkně píšeš! Moc se mi tahle kapitolka líbí.. :D

7 Aravis Aravis | Web | 30. října 2012 v 20:54 | Reagovat

Děkuji, děkuji, děkuji. Budu se červenat :) :D

8 Deli Deli | Web | 3. listopadu 2012 v 13:32 | Reagovat

To je krásne :-) Som zvedavá,  kto budú tí ostatní traja. Spolupráca s Eadanom (ak to dobre skloňujem) zrejme nebude nič ľahké :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama