XIV. Žízeň

10. září 2012 v 18:27 | Aravis |  Princezna a čarodějka
Lily
Tak. A je to tady. Poušť. Vyprahlá, zdánlivě nikdy nekončící a vyprahlá. Jejda, to už jsem říkala, co? No když ono se nic jiného ani říct nedá. Poušť je prostě... poušť. A je jedno jestli je to Sahara, Gobi a nebo Veramika, ve které se právě nacházíme.
Pozitivní je, že mi nikdo nenadává. Tedy zatím mi nikdo nenadává. Však taky máme dost vody.
Nikdo nemluví, všichni jen tupě zírají před sebe, na obrys Pouštních hor, které jsou daleko. Až moc daleko. Mnohem dál, než jsem si myslela že jsou, když jsem se jejich směrem dívala včera.


••• ♣ •••
Domnívala jsem se, že není nic horšího než slunce, neustále přímo nad vámi, usilující o to, aby jste měli co největší žízeň. Jakoby slunce a poušť uzavřeli nějakou podivnou dohodu o znepříjemnění cesty všem, kteří na poušť vubec vstoupí.
Rozžhavený písek, do kterého se každým krokem koně zaboří víc a víc, až to nakonec vypadá, že se v něm utopí. A přesně v tu chvíli náhle narazí na pevnou zem a jdou chvíli rovně, jdou rovně tak dlouho, dokud nezískají pocit jistoty. A pak se zase zaboří.
Večer na poušti mi připadal úžasný. Příjemná zima a závan vlhkého vzduchu nahcvílí přebili sálající písek. Ismira dokonce navrhla, že by jsem mohli jít jen v noci. Já jsem souhlasila, Mahtarin také, Farika s Asufelem jen vyčerpaně mlčeli. Jedině Derack s Taurusem měli dost rozumu a přinutili nás se zastavit. V ten okamžik mi to rozhodnutí připadalo nesmyslné, ale netrvalo dlouho a uvědomila jsem si, že jít v noci je špatný nápad.
Noční poušť je chladná, neuvěřitelně chladná. Je to jako zima na horách, jenže vy na sobě nemáte nic než oblečení z tenké elfské látky a chabou přikrývku. Z písku vylézá různá havěť, všude je tma jako v pytli a vy si uvědomíte, že jste unavenější, než jste si mysleli že je možné.
Vyčerpaně jsem se zkácela na zem, stočila se do klubíčka a uvažovala, kolik je v tom písku asi pavouků.
Myslela jsem že neusnu. Samozřejmě jsem usla téměř okamžitě. Jak nečekané....
••• ♣ •••
Zdálo se mi, že uběhlo jen pár minut, než vyšlo slunce, oslepivě zářivé a natolik žhavé, že mě zalil pot. Pribudila jsem se obalená pískem a kamínky, v levé ruce jsem ztratila cit, protože jsem na ní celou noc ležela a když jsem si uvědomila, že budu muset zpátky do sedla, chtělo se mi brečet.
Z batohu jsem vytáhla poloprázdnou láhev vody, z které jsem pila naposledy a rozhlížela se po vrcholku Pouštních hor kdesi v dáli.
S narůstající panikou jsem začala počítat zbývající láhve s vodou. Pak jsem je přepočítala podruhé. Bylo tam o dvě prázdné láhve víc, než těch plných. Už jsem vypila víc než polovičku své vody.
Upozornila jsem na to ostatní a zjistila, že všichni s vyjímkou Deracka jsou na tom stejně. Derack... čím to, že se tak vyzná v poušti, proč je už od začátku tak opatrný? Co o něm vlastěn víme a proš se mu Ismira rozhodla věřit? pomyslela jsem si. Všechny své myšlenky jsem si ale nechala pro sebe a vyškrábala se do sedla. Další den v tom pekle. Já hloupá, co mě to napadlo?!
V ústech jsem už zase měla příšerné, dráždivé sucho s pachutí žluči. Snažila jsem se to nevnímat, nepřejíždět zdrsnělým jazykem přes oschlé zuby a vyjela jsem.
Jak slunce stoupalo a žhnulo stále víc a víc, má žízeň byla stále větší a větší. Nevnímala jsem nic jiného než ji.
Už jsem propadala zoufalství, když v tom jsem zjistila, že Asufel zastavil.
Zmateně jsem odlepila pohled ze země a podívala se na ostatní.
"Co se..." nemohla jsem pořádně mluvit, ale Mahtarin pochopil mou nevyslovenou otázku a odpověděl mi.
"Derack - zdá se, že je to nějaký expert přes poušť - nám navrhl aby jsme zastavili. Slunce je teď nejvýš za celý den a brzy začne žhnout ještě víc. Schováme se pod křídla pegasů."
"A co Asufel a Farika? A vaši koně?"
"Nám žízeň nevadí, čarodějko a teplotu nevnímáme. Můžeme jet jak dlouho chceme, pkud budeme dostatečně často spát." ozval se zmiňovaný.
" Toto koně pochází z pouště. Také jim nevadí vedro. A co se žízně týče, snad to na tomhle přídělu vody vdrží...."
Schovali jsem se tedy pod křídla pegasů a napili se. Jen tak, aby jsme zahnali pachuť v ústech, která se po chvíli stejně vrátila, protože jsme měli strach, že nám dojde voda.
Byla jsem tak vyčerpaná, že jsem okamžitě usla.

Jupí! Zvládla jsem to! :D I když mám pocit, že tahle kapitola za moc nestojí. Nějak mi to psaní nejde. Alespoň poslední dobou.... (bože, mám strašnou žízeň, o poušti už nikdy psát nebudu!!!)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Daine Daine | Web | 11. září 2012 v 15:50 | Reagovat

:D Pri tvojich slovách mi došlo, že aj ja som celky smädná :-D Ale späť k príbehu. Čo je ten Derack zač ? Parádne som zvedavá. A aj keď sa veľa neudialo, super sa to čítalo. Zdá sa mi to, alebo sa to rýmuje ( dosť nevydarený rým) :-x

2 Aravis Aravis | Web | 11. září 2012 v 16:09 | Reagovat

[1]: popořadě - nech se překvapit :D sama nevím jistě :D
- když o tom tak přemýšlím, vlastně to byla úvaha a ne kapitola, ale jak jsem řekla, mám nějaké blbé období a všechno co napíšu stojí za dvě věci...
- Děkuju :)
- áno, rýmovalo se to... nedáš se na básnění? (po tom co dokončíš M.N. samozřejmě, dřív ne!!) :D

3 Alexis Dark Alexis Dark | E-mail | Web | 19. září 2012 v 15:25 | Reagovat

Úžasný... Promiň, ale já teď moc nestíhám, takže ti tu asi moc nepopíšu, co se mi líbilo a co ne, ale dávám čtyři a půl hvězdičky z pěti (pět hvězdiček z pěti jsem dala asi jen jednomu člověku...) :-D

4 Aravis Aravis | Web | 19. září 2012 v 19:04 | Reagovat

[3]: Já pět hvězdiček ještě nedala :D Takže děkuji :) Úplně chápu jak to myslíš, já teď taky vůbec nestíhám :/ ;)

5 Knihofil18 Knihofil18 | Web | 29. září 2012 v 20:11 | Reagovat

Jéj, skvelá kapitola. Tvoj svet je jedinečný a ešte som nečítala podobnú poviedku. :) Rýchlo davaj ďalšiu kapitolu! Tých 14 som zhltla na dve-tri posedenia. :))

6 Aravis Aravis | Web | 30. září 2012 v 9:19 | Reagovat

[5]: Děkuju :) S další kapitolou to bude složitější, už ji mám dobře týden rozepsanou a pořád ji nemůžu dokončit :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama