XIII. Odjezd

3. září 2012 v 19:36 | Aravis |  Princezna a čarodějka
Hodně lidí by napsalo "ztracená kapitola" nebo "kapitola, jejíž nešťastné číslo nebudeme uvádět", ale já mám 13 ráda :) Navíc jsem se staršně dlouho musela přesvědčovat k tomu, abych ji dala na blog, takže.... Tady ji máte ;)
Málem bych zapomněla. Tahle kapitola je pro dvě holky. Pro Daine, která nádherně píše a pro Alexis Dark, které se tento příběh líbil. Alexis, nevím, jestli I.L ještě čteš, ale stejně je to pro tebe :)


Ismira
Pořád ještě nemůžu uvěřit tomu co se stalo. Tomu, že přišla Auressel a zachránila nás. Zachránila mě. Vlastně mi to celkem vadí. SatiRika je dobytá, já, Aina, Mahtarin i Darack volní. Chtě-nechtě jí musím být vděčná. Zase. Jako kdyby nestačilo, že zachránila Ainu.
Když jsme šli z věznice po ulici, všichni volali JEJÍ jméno.
To ona nás osvobodila, ne já. To ona (víceméně) naplánovala útok na SatiRiku, ne já. To ona dala elfům naději, když ji nejvíce potřebovali, ne já.
A přesto všechno, nebo možná právě proto, ji nemám ráda.
Aina je někde s matkou, Mahtarin plánuje naše další kroky se stratégy, Derack s Taurusem jsou bůhví kde a já jsem na lavičce v parku. Sama. Být princeznou je tak nudné. Nemůžete se bavit s kým chcete, protože všichni ve vás vidí nejdřív princeznu a až po tom někoho, kdo se cítí osamocený a potřebuje společnost.
Uslyšela jsem něčí kroky a zvedla hlavu.
"Mahtarine?"
Trhl sebou, jako kdyby si mě vůbec nevšiml. "Ismiro!" usmál se "Zítra ráno vyrážíme."
"Kam?"
"Ty to nevíš? Do Ostelu přeci."
"Chcete ho dobýt?"
"Ano."
"Měli jsme přeci jet do Darealu, žádat o pomoc krále Arsforie!"
"Všechno už je zařízené, neboj." odvětil a já jen tiše pozorovala jak odchází.
To už nikomu nestojím ani za tu námahu zvednout se a oznámit mi, co se plánuje? A pak, neměli to se mnou prodikutovat? Jsem přece jejich princezna, to já vedu tohle povstání!
Vydala jsem se zpátky k svému "domu" a cestou jsem narazila na Auressel, která vypadala, jako že nechce aby ji někdo viděl.
"Kampak?"
Otočila se a vypadala, jako když uvažuje, jestli nemá utéct. Pak mi ale jen naznačila, že mám přijít blíž.
"Jedu do Pouštních hor." zašeptala.
"Cože?! Proč?!" ona se snad zbláznila!!!
"Pšš. V Pouštních horách přece žijí draci, ne? Chci je požádat o pomoc."
Chvíli jsem uvažovala. Sama tam přeci jít nemůže. Přinejmenším s gardou vojáků... Pouštní hory jsou zrádné, někdo s ní jít musí.. a když garda vojáků nemůže...
"Jdu s tebou."
"Cože?? To ne! Musíš jít se svými vojáky!"
"Předpokládám, že má matka o tomhle výletu neví...?" nadhodila jsem.
Zaklela. "Fajn. Ale pospěš si. Počkám na tebe na začátku pouště. Máš hodinu." řekla a odešla.
Hodinu? Usmála jsem se. To mi vyhovuje.
Rozběhla jsem se domů a doufala, že Aina s matkou jsou pryč.
Měla jsem štěstí. Rychle jsem si sbalila věci a běžela osedlat Fariku.
Ve stáji jsem však narazila na Deracka.
"Kam ten spěch, princezno?"
"Co je ti po tom." odsekla jsem.
Osedlala jsem Fariku, když v tom jsem si vzpomněla na Mahtarina. Bude zuřit, když ho nevezmu sebou.
"Far? Dokážeš ho zavolat?" zeptala jsem se své nádherné...?pegasky?
"Jistě, Is-Is." v jejích myšlenkách byla cítit radost z cesty "Už je na cestě."
A skutečně. Ani ne za čtvrt hodiny Mahtarin přišel.
"Co tě to zase popadlo." vyčítal mi a sedlal svého koně. Derack nás celou dobu tiše sledoval.
"Mě ne, Auressel. Pohni, už máme jen asi půl hodiny." nasedla jsem na Fariku.
"Nevím sice kam jedete..." začal Derack a nasedl na koně "...ale já jedu taky."
"To teda nejedeš." okřikl ho Mahtarin.
"Nezůstanu tady! Všichni se na mě dívají jakokdybych jim chtěl vrazit kudlu do zad."
"Možná, že ví proč."
"Nech toho!" okřikla jsem Mahtarina a podívala se na Deracka. Nebyla jsem ráda když se ti dva hádali. S Mahtarinem jsme se znali už od dětství, ale pořád se ke mě choval jako k princezně. Naproti tomu Derack... vtrhl do mého života jako velá voda a zjevně ho vůbec nazajímal můj původ.Je tak odlišný od všech, které znám.
"Máš sbaleno?"
"Hm..." překontroloval si věci "Jo, mám."
"Tak pojeď, ale nechci od tebe slyšet jedinou vyčítku."
"Neuslyšíš." ujistil mě a vyjeli jsme ze stájí.
Samozřejmě jsme se okamžitě stali středem pozornosti.
"Ismiro? Ismiro!" uslyšela jsem hlas své sestry. "Is, kam jedeš?!"
Ohlédla jsem se a usmála se na ni. "Pryč." pobídla jsem Far a ona zrychlila.
"Vem mě s sebou!" uslyšela jsem, když jsme vyjířděli z města.
"Ne. Tentokrát ne, Ainý." zašeptala jsem. "Nechci aby se ti něco stalo."
Přijeli jsme na okraj pouště.
A tam na nás čekala Auressel a... bílý pegas.
"Kde... Kdes ho našla?!" vyhrkla jsem.
"Potkala jsem ho cestou do Avry. Myslela jsem si, že to byl sen, ale on se tu najednou objevil. Jmenuje se Asufel."
Asufel byl nádherný, bílý pegas. Měl složená křídla, ale i tak šlo pounat, že jsou větší než Faričina.
"Vítám vás." oslovil všechny "Můžeme vyrazit?"
"Ano." odpověděla mu Far a z jejího hlasu jsem poznala, že se jí líbí. Taurus jen tiše zakňučel.
No, tahle cesta bude ještě zajímavá.

P.S. Zítra, nebo pozítří další díl a info o postavách :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Daine Daine | Web | 4. září 2012 v 14:11 | Reagovat

Ďakujem za krásne venovanie :D Neviem, prečo si sa musela presviedčať,aby si sem dala túto kapitolu. Je úžasná, ako každá predtým. Normálne som pri konci zatúžila vidieť toho pegasa na živo. To by bola nádhera :D

2 Aravis Aravis | Web | 4. září 2012 v 15:34 | Reagovat

[1]: no není zač ;) tím jsem ti chtěla nenápadně připomenout, že jsem téměř závislá na Malebném netvorovi a že bez něj pokračování nebude :D přesvědčovat jsem se musela jak z důvodu sebekritických, tak z toho že mám všechno hezky na papíře a jsem líná to přepisovat... :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama