2) Zpátky do minulosti (1.část)

6. září 2012 v 19:43 | Aravis |  Desire for love
"....Srdce vám může zlomit kluk. Nebo vaše smrt...."
-Anna K.

"All this talkin to you, I dont know what I am to do." rozezpívala se Avril Lavigne, aneb začal mi zvonit telefon. Otevřela jsem oči a po hmatu našla mobil. Nemusela jsem se ani dívat na display. Byl to Erik. Povzdechla jsem si a odmítla hovor. Pak jsem bleskově nacvakala sms.
"Ted nemuzu, sejdeme se v patek jako vzdycky. Promin :( Anna.
P.S: I miss U ♥"
Odeslat. Tak, mám tři dny jen pro sebe. Ne, že bych Erika nechtěla vidět, ale všeho moc škodí a já si potřebuju něco zařídit.
Vyšla jsem ze svého pokoje a na papírek jsem naškrábala vzkaz pro Miu, aby mě během těch tří dnů náhodou nehledala. Papírek jsem nalepila na dveře a vyběhla z domu. Cílová stanice - nejbližší zastávka, směr - má minulost. Tomuhle říkám skok do neznáma.
Měla jsem štěstí, autobus přijel sotva jsem přišla na zastávku. Řídil ho mladej chlap, víc jak třicet neměl. Jeden sladký úsměv,mrknutí a jedu zadarmo. Ach ti lidé... no spíš muži.
Vystoupila jsem o tři zastávky dál a okamžitě zabočila na vedlejší cestu, po které nikdo nechodil.
Doběhla jsem po prašné cestě až na začátek ulice a zastavila se.
Ta ulice byla pořád stejná. Zelené trávníky, pečlivě spravované předzahrádky, umyté auta. "No a co sis myslela?! Proč by měli měnit svůj život kvůli smrti jedné holky?" napomenula jsem se.
Všude kolem byla tma. Natáhla jsem si kapuci a rozešla se dál po ulici. Nikdo si mě nevšímal. Lidé se vraceli z práce, děti uklízely křídy, kterými malovaly na silnici, teenageři odcházeli na párty.
"Vedla bych taky takový život?" ptala jsem se sama sebe při pohledu na ně. Asi ano.... Možná bez těch nočních flámů. Na to já moc nejsem.
Vzpomínala jsem na den, kdy jsem touto ulicí šla naposled. Na poslední den, který jsem strávila jako člověk. Bylo chladné ráno, vypadalo to že bude pršet. Utíkala jsem, protože jsem měla strach, že mi ujede autobus.
Bylo to před dvěmi měsícy, ale mě to připadalo jako před dvěmi roky. Kdybych mohla vrátit čas....
Zastavila jsem se před domem č.419. Světla v horním patře ještě svítily, a tak jsem se posadila na nízkou, do teď nedodělanou zídku a čekala.
Seděla jsem tam sotva tři hodiny a přesto mi to připadalo jako celý život. Všechny ty vzpomínky...
Světla konečně zhasla. Věděla jsem, že sotva si lehnou, tak spí, ale čistě pro jsitotu jsem ještě půl hodiny počkala.
Pak jsem seskočila ze zídky a přešla přes pečlivě udržovaný trávník. Došla jsem až k domovním dveřím a vytáhla klíč.
Hluboký nádech a zámek dvakrát cvakl. Zatlačila jsem na dveře a vešla dovnitř.

Nemám moc času, ale říkala jsem si něco lepší než nic :) Doufám, že se vám líbila. Tak co, kde je teď Anna?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lucy Lucy | Web | 9. září 2012 v 17:55 | Reagovat

Hezké, myslím, že je u sebe doma-nebo spíš v domě ve kterém bydlela jako člověk :-)

2 Marillë Marillë | 15. září 2012 v 22:28 | Reagovat

Dobrý, hezký! Taky myslím, že je u "sebe" doma.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama