IX. Luk a šípy

22. srpna 2012 v 13:37 | Aravis |  Princezna a čarodějka
Ismira
Věděla jsem, že jsi nás jednou všimnou. Jen jsem doufala, že to bude při zpáteční cestě. Snad království nezačne nic tušit. To jsou samozřejmě zbytečné starosti. Lidé jsou hloupí.
Otočila jsem se v sedle a prohlédla se skupinku královských vojáků. Jeli v plné zbroji, a přesto jsme se jim nevzdalovali. Museli mít velmi silné a rychlé koně.
Avšak byli přesně tak daleko, jak jsem je chtěla mít. Vyhákla jsem luk od sedla a založila šíp.
"Skrč se Aino." zašeptala jsem a vystřelila.
Nemusela jsem se ani dívat, věděla jsem, že neminu.
Než si zamtení vojáci stačili něco uvědomit, vystřelila jsem dva další šípy.
Takže o tři míň. A stejně jich bylo pořád moc.
"Tohle nedělám ráda" zamumlala jsem a vystřelila další šíp. Opět jsem se trefila, ale nebýt Fariky a jejích pohotových křídel, skonřila bych na zemi.
"Díky Far." Radši jsem se otočila zpátky dopředu.
"Nepřeštila jsem tě, Ainý?"
"Ne." usmála se, ale v jejích očích jsem viděla strach. Má sestřička byla ještě malá. Měla jsem ji nechat v Elaru. Jen kdybyhc nebyla takový sobec.
V tu chvíli bych nejraději uletěla pryč. Do oblak, daleko od těch vojáků. Ale nemohla jsem tu přeci nechat Mahtarina a Deracka. Nepochybovala jsem, že by si s vojáky poradili. Ovšem jak by si poradili jeden z druhým, to už jsem radši neřešila.

Lily
Takže zhrneme si situaci. Zůstala jsem tady sama (zase) s několika poněkud naštavnými draky, nedaleko města Mel-hor, u kterého jsem, jen tak mimocodem, neměla co dělat. Ismira bude zuřit. Super.
Povzdychla jsem si a otočila se na mokré draky.
"Takže... co teď?" zeptala jsem se všech a nikoho zároveň, protože jsem netušila jestli mám mluvit se všemi najednou, nebo jen se jedním. Nečekala jsem odpověď.
Možná bych se měla naučit očekávat nemožné.
"Ty patříš k lidem." síla jejích myšlenek byla více než ohromující. Byla.. jak to říct... jako kdyby jste se pustili metal na plný volume do sluchátek. Snad mi neprasknou bubínky.
Nebyla to otázka, ale obvinění. A tak jsem se chtěla ospravedlnit.
"Jsem člověk, to ano, ale nepocházím z tohoto světa. Sama nevím jak jsem se sem dostala."
"Proč si nás osvobodila?" sakra, nemohli by šeptat, nebo tak něco?
"Nerada se dívám jak někdo trpí." napadlo mě hned jak jsem uslyšla jeho otázku. Neřekla jsem to nahla a přest mě slyšel. Takže mi čtou myšlenky? Děsivé.
"Rádi bychom ti za tvou pomoc nějak poděkovali, lidská dívko."
"Jmenuji se Lily, ale elfové mi říkají Auressel." řekla jsem.
"Já jsem Eretinogrehuther, ale to je vedlejší. Jak se to můžeme odvděčit?" ten má tedy jméno. Já bych si na něm přelámala jazyk.
"Nevím nic mě... Vlastně, něco by tady bylo." usmála jsem se.
"Chceš abychom elfům pomohli ve válce." konstatoval. Sakra. Zase si přečetl mé myšlenky. Tohle je vážně otrava.
"Ano." přiznala jsem. "Pomůžete jim?" zaváhala jsem.... "Pomůžete mě?"
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Lucy Lucy | Web | 22. srpna 2012 v 17:20 | Reagovat

Hezké a hodně napínavé.PS. super nový vzhled :-)

2 Aravis Aravis | Web | 22. srpna 2012 v 17:43 | Reagovat

Děkuji a děkuji ;)

3 Knihofil18 Knihofil18 | Web | 22. srpna 2012 v 18:57 | Reagovat

Ahoj, beriem ťa do AFFS. :) A mám rafda posviedkové blogy. :)

4 Alexis Dark Alexis Dark | E-mail | Web | 22. srpna 2012 v 20:39 | Reagovat

Kapitola je přímo ukázková a máš vážně úžasný nový lay!

5 Aravis Aravis | Web | 23. srpna 2012 v 9:29 | Reagovat

Děkuju :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama