V. Na cestě

31. července 2012 v 18:36 | Aravis |  Princezna a čarodějka
Lily - (play)
Konečně se mi podařilo vylézt z lesa. Člověk by neřekl, že ujít kilometr trvá tak dlouho. Rozhlédla jsem se kolem sebe. Nikde nikdo. Snad posté jsem nakoukla do mapy. Čeká mě cesta do Avry. Uvědomovala jsem si to, a přitom mi to vůbec nedocházelo. Uvědomila jsem si, že místo zírání do mapy bych měla vyrazit a tak jsem určila přibližný směr města... nádech, výdech...a šla jsem.
Uvažovala jsem co nejhoršího se mi může stát. Smrt? Mučení? Ani jedno nevypadá zrovna lákavě. Snad se tomu všemu vyhnu. Nějak. Jak radši řešit nebudu. Budu pacifista dokud to půjde.
Po chvíli jsem se rozběhla. Věděla jsem, že to bude vypadat podezřele, ale v blízkém okolí jsem nikoho neviděla. Strašně ráda běhám. Při běhu se nemusí přemýšlet. Soustředíte se jen na své okolí, na terén po kterém běžíte (ten Islandrijský nebyl zrovna ideální).
V dáli jsem uviděla malou vyvýšeninu. Už se začínalo stmívat a tak jsem si řekla, že u toho kopečku přespím.
Než jsem se k ní dostala byla už téměř tma. Vytáhla jsem z batohu vodu a málem bych ji všechnu vypila, kdybych si neuvědomila že musím šetřit. Pak jsem vylovila srolovanou přikrývku, ale protože bylo teplo použila jsem ji jako polštář a zabalila se do pláště. Doufala jsem, že mě v noci nikdo nenajde a že se ráno vzbudím dřív než v deset, což je u mě obvyklá doba "lezení z postele".
Ráno jsem se probudila a podle mého mizerného smyslu pro čas bylo mnohem víc než deste. Jak to jen ti hrdinové z příběhů dělají, že se vzbudí přesně v tu dobu, kterou si řeknou?!
Rychle jsem uklidila přikrývku, napila se a snědla trochu sušeného elfího ovoce, i když jsem hlad moc neměla.
Vlezla jsem na kopeček, pod kterým jsem spala a rozhlédla se kolem. V dálce se rýsovaly obrysy Avry. Vytáhla jsem mapu a dle svých mizerných zeměpisných znalostí jsem určila svou polohu. Podle toho kolik jsem ušla (uběhla) včera jsem naznala, že mi zbývají tak dva dny cesty. Super. Tak na co čekat?
Slezla jsem z kopce, pečlivě se rozhlédla kolem, uklidila mapu a rozběhla se. Bůh, tedy bohové, opravila jsem se, ví kde dnes přespím.
Faktem bylo a je, že na průběh své cesty jsem si nemohla ani v nejmenším stěžovat. Večer jsem narazila na malou vesničku a vyspala se v posteli, trochu tvrdé, ale rozhodně pohodlnější než je zem. Také jsem narazila na pár vojáků. To mě trochu vyděsilo, dokud jsem si neuvědomila, že mě považují za jednu z nich. Další den uplynul.
Ráno jsem se vzbudila brzo. Příliš brzo a tak jsem nějaký čas jen zírala do stropu svého pokoje. Když jsem naznala, že můžu vyjít, zaplatila jsem a co nejrychleji vypadla z vesnice. Nebylo mi příjemné, že mě považovali za svého spoluobčana.
Ráda bych vám sdělila nějaké zajímavosti z mé cesty, ale faktem je, že má cesta zajímavá nebyla. Během daných 3 dnů jsem se dostala do Avry. Jen jsem doufala, že i Ismira má tak klidnou cestu.

Ismira
"Is-Is" oslovila mě myšlenkou Farika. "Já vím." pomyslela jsem si. "Někdo nás sleduje." Farika byla chvíli zticha. "Co uděláme?" zeptala se nakonec. "Předjeď prosím Mahtarina."
Když jsme jej předjížděli zkřížila jsem prsty na pravé ruce - to bylo domluvené znamení. Mahtarin jen zakroutil hlavou.
Takže o našem pronásledovateli také ví.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 arniel-torm arniel-torm | E-mail | Web | 6. srpna 2012 v 9:09 | Reagovat

Super kapitola :) a prosím ťa, ako asi vyzerá to suché elfské ovocie? :) nejak si to neviem predstaviť :D

2 Aravis Aravis | Web | 6. srpna 2012 v 9:39 | Reagovat

Děkuji ;) no... to co jedla byly původně kuličky, velký asi jako meruňka, akorát fialový. Po usušení samozřejmě scvrklý :P a chutnají jako něco mezi malinou a jahodou :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama