I.Reálné sny

22. července 2012 v 13:53 | Aravis |  Princezna a čarodějka
Lily
Lily Weatherová stála na vrcholku věže a dívala se dolů na zatopené město. Mohla by jim pomoct. Mohla by přikázat vodě aby se stáhla zpátky do koryta řeky. Ale ona nechtěla. Tito lidé jí ubližovali a ona je nenáviděla, stejně jako oni ji. Nevěděla proč ji nemají rádi. Prostě to tak bylo. Začalo pršet. Usmála se a nechala déšť aby ji odnesl pryč. Ocitla se několik metrů nad zemí a byla by spadla, kdyby ji vítr nenadnesl a neumožnil jí letět. Živly jí chtěly něco ukázat. Rozhlédla se kolem a uviděla dívku letící na pegasovi. "Kdo to asi je?" pomyslela si Lily. V tom se na ni dívka podívala a vykřikla.
••• ♣ •••
Když v tom jsem se probudila. V uších mi ještě zněl křik dívky na pegasovi. Zavřela jsem oči a přemýšlela o podivných snech, které se mi poslední měsíc neustále zdály. Všechny na sebe navazovaly a všechny byly podivně skutečné - jednou, když jsem ve svém snu spadla ze stromu našla jsem ráno na nohách řadu modřin, které tam předtím určitě nebyly.
Podívala jsem se na budík. Bylo osm hodin. Musím vstát, slíbila jsem přeci babičce, že jí dnes pomůže v obchodě.
Když jsem se umyla a nasnídala, vydala jsem se na autobus. Touhle cestou bych mohla jít i poslepu a trefila bych.
V tom jsem uslyšela klakson auta. Otočila jsem se a jako v pomaleném záběru jsem se dívala jak se na mě řítí auto. Byla jsem v tak velkém šoku, že jsem nebyla schopná uhnout. Ucítila jsem náraz, který mě odhodil o kousek dál.
••• ♣ •••
Otevřela jsme oči. Nade mnou bylo nezvykle modré nebe. Rozhlédla jsem se kolem a snažila se vzpomenout si co se stalo. Ať jsem však přemýšlela sebevíc, na nic jsem nepřišla. Vstala jsem a pořádně se kolem sebe rozhlédla. "Tohle je.. sen?" Ano, byla to říše z mých snů - Islandrie. Ale co tady teď dělám? Byla jsem si naprosto jistá, že jsem nespala. Přešla jsem k jezeru abych si opláchla obličej, ale šok způsobil, že jsem chvíli uvažovala, jestli tam ve vodě není nějaká jiná dívka. Pak jsem si uvědomila, že je to blbost a že to musí být můj odraz. Stoupla jsem si a pořádně se prohlédla. Měla jsem na sobě obyčejné červené šaty s černým pláštěm. Blonďaté vlasy jsem měla rozpuštěné a přikryté kapucí. Byla jsem to já.. a přece nebyla. Otočila jsem se a zamířila do lesa. Sotva jsem do něj vkročila zamířilo na mě snad tucet luků. Vykřikla jsem. Ne strachem, protože jsem nějak věděla, že mi nedokážou ublížit, ale překvapením, jelikož jsem si jich až do teď nevšimla. V tom někdo promluvil "Počkejte! Vždyť to je Čarodějka!" Neviděla jsem kdo mluví, ale byla jsem mu vděčná, protože jeho slova způsobila, že se luky spustili. Jeho další slova se mi už moc nelíbila "Musíme ji odvést k princezně." Cože?! Jak odvést, sakra? Jsem svobodný občan, ne? Nemají právo...No, na druhou stranu, tohle asi nebude demokratická republika, co? "Kdo jste?" zeptala jsem se, protože bych nerada aby si mysleli, že jsem nějaká zakřiknutá.
"My jsme rytíři princezny Ismiry" hrdě prohlásil jeden z nich. "Rytíři.. to určitě." ušklíbla jsem se "Jestli vy jste rytíri, tak já jsem papež." Tím jsem je asi trochu zmátla. "Kdo je papež?" dobře možná trochu hodně. "To je..." povzdychla jsem si "Ale nic. To neřešte." nebyla jsem si jistá, jestli by to pochopili. Nevypadli zrovna jako někdo kdo zná a věří v boha. "V tom případě, prosím pojďte s námi." Hm... Ti sou nějací sebejistí. "Kam?" jestli si myslí, že se nechám dobrovolně odvést, jsou na omylu. "To vám neřekneme. Pojďte." To znělo skoro jako příkaz. A já nemám ráda když mi někdo přikazuje co mám dělat. Přivolala jsem Vzduch a poprosila ho o malou laskavost. Chvíli na to už všichni vyseli hlavou vzhůru. Usmála jsem se "Tak.. teď už mi povíte, kam chcete abych šla?" Jeden z mužů mi odpověděl. "K naší paní Ismiře, do pevnsosti v lese." "Mahtarine!" okřikl ho jiný. "Co? Je to Čarodějka! Ona naší princezně pomůže!" namítl. "To nemůžeš vědět!" odporoval mu ten druhý. "Ehm.. pánové! Já jsem tady taky. Co kdyby ste mě dovedli k té vaší princezně a já se rozhodla sama?" poděkovala jsem Vzduchu a požádala ho aby je spustil. Mahtarin ke mě přistoupil a uklonil se "Bude nám ctí, čarodějko" usmála jsem se "Tomu říkám správný přístup. Jdeme!"
••• ♣ •••
Na závěr jen dodávám že všechny vyznamné postavy budete nacházet tady. Je to samozřejmě jen má představa :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Doreen Doreen | Web | 23. července 2012 v 12:51 | Reagovat

Zaujímavá objednávka designu,design ti urobím alebo sa o to aspoň pokúsim je to výzva ;)

2 lilliinka lilliinka | E-mail | Web | 11. září 2012 v 16:08 | Reagovat

První kapitoka mě překvapila. Takže žádná Narnie ani tak, ale něco originálního. Sice čarodějky v příbězích už dávnou nejsou originální, ale mě se příběh i kapitolka líbí, ale kolikrát se v tom nemůžu vyznat, když neděláš odstavce. Ne, že bych chtěla bejt nějak nepříjemná a většinou se mi kritika příčí, ale je pravda, že  tady jsem hledala, co říká Lily a co ti řytíři. Ale z toho si prosím tě nic nedělej většinou nejsem tak nepříjemná a snažím se bejt milá. Jo a také když je konec přímé řeči a za tím nenavazuje řekla, připoměla, usmála se atd.. tak je pak velký písmenko, protož je to jiná věta. Ale jinak už mlčim:D Je to hezký, jak opříběh, tak kapitola.
PS:Jen se prosím za tu kritiku neuraž. Já jsem taková a podle mě je malá kritika zdravá. Člověk by pak mohl hladce zpychnout:)

3 Aravis Aravis | Web | 11. září 2012 v 17:46 | Reagovat

[2]: Neboj, po asi 3. kapitole to je o dost přehlednější :D Uznávám, že s tou řečí tu je trošku problém, sama teď nevím jistě, co kdo řekl :D :D
Za pár kapitol narazíš na koment ve kterém mě někdo upozorňuje, že je to nepřehledný a pak už je to v pohodě ;)
Neboj, kritika mě neurazí, spíš naopak. Všichni pořád jen hezký, hezký, což samozřejmě potěší, ale člověk pak neví co dělá blbě :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama