8) Omluva

19. července 2012 v 14:36 | Aravis |  Desire for blood
Když jsem konečně alespoň trochu ztišila svou žízeň a konečně dokázala zcela jasně přemýšlet, přemýšlela jsem nad záhadnou Miou tak, že kdybych byla člověk asi by se mi z toho zavařil mozek. Takhle mě jen rozbolela hlava.
Nakonec jsem ale dospěla k tomu, že nemá cenu vymýšlet plán. Prostě ji musím najít. Byla jsem odhodlaná obrátit les vzhůru nohama. Musím ji najít.
Vydala jsem se tedy znovu do lesa. Zpočátku jsem šla pomalu, rozvážně a prozkoumávala vše kolem sebe, časem mě to ale přestalo bavit a rozběhla jsem se, aniž bych uvažovala nad směrem.
Kdoví jak dlouho jsem takhle běhala, nakonec jsem ale v lese ucítila něco, co by tu být nemělo. Pach predátora. Jinak řečeno, dalšího upíra.
Zpomalila jsem a vydala se po pachové stopě. Je to Mia? Nebo jsem narazila na jiného upíra?
Šla jsem a zabývala se tím, co udělám v tom a tom případě, až jsem ji konečně objevila. Stála uprostřed mýtiny a vůbec se nehýbala. Určitě si mě všimla. Vystoupila jsem zpoza stromů a odhodlala se ji pozdravit "Ahoj."
Mia se polekaně otočila a upřela na mě svůj vyděšený pohled. Jejda. Asi si mě nevšimla. Nenechala jsem se tím odradit a pokračovala jsem ve svém proslovu. "Já jsem Anna. Potkaly jsme se u toho potůčku v lese. Chtě..." Začala jsem další větu ale Mia mi nedala příležitost ji dokončit. Rozběhla se pryč. Ale tentokrát ji nenechám utéct. Běžela jsem za ní. Za chvíli mi došlo, že ji nedohoním a tak jsem se zastavila a začala mluvit. Věděla jsem, že mě bude slyšet. "Chtěla jsem se ti jenom omluvit, jestli jsem tě včera vyděsila. Neuvědomila jsem si, že mám v ruce zapalovač. Promiň. Bylo to ode mě... nezdvořilé."
Uslyšela jsem že se zastavila a čekala jestli ke mě přijde. Na rtech jsem měla spokojený úsměv. A skutečně - přišla.
Blížila se ke mě pomalu, připravená při sebemenším podezřelém zvuku, nebo pohybu utéct. Nakonec došla až ke mě a pečlivě si mě prohlédla. Znovu jsem se usmála a natáhla k ní ruku. "Já jsem Anna." nejdřív při mém, asi trochu prudkém pohybu ucukla, pak mi ale taky podala ruku. "Mia." Měla krásný, melodický hlas. Určitě uměla nádherně zpívat. Potřásly jsme si rukama.
Ticho. Asi bych měla něco říct. "Takže, ehm.... Jak se máš?"
Mia se na mě podívala jako kdyby uvažovala jestli jí ta otázka stojí za odpověď. Ani jsem se jí nedivila. Ale nakonec mi přece jen odpověděla. "Dobře. A ty?"
Zasmála jsem se. Proč jsem tak nervózní? " Hm, já se mám taky dobře. Tedy až na ten detail, že jsem upír a že mi bude navěky čtrnáct. Žádná maturita ani vejška. Asi nejsem normální, ale já se na vysokou vždycky těšila."
Usmála se na mě. "Neboj. Zvykneš si. Já si taky zvykla." na chvíli si odmlčela, ale než jsem jí na to stačila něco říct pokračovala dál "Tobě je čtrnáct? To se máš. Mě je deset." zmlkla a s pobavením sledovala můj šok.
"C..Cože?! Deset? Vypadáš stejně stará jako já, ne-li starší!" vyhrkla jsem překvapeně.
"No vidíš. Já bych tě typla tak na šestnáct. To je tím, že jakmile projdeš přeměnou tvé tělo se trochu přizpůsobí genům toho kdo tě přeměnil. Kdyby tě kousl někdo mladší než ty možná bys o něco omládla." zasmála se.
"Eeee. Jasně." v duchu jsem děkovala, že mě nepřeměnil Petr. Ten totiž vypadá přesně na čtrnáct.
Náhle kolem nás proběhla srnka a já si uvědomila jakou mám žízeň. Otočila jsem se za neodolatelnou vůní krve a oči se mi rozšířily jak se mi zlepšoval zrak. Uvědomila jsem si, že je tu i Mia a podívala jsem se na ni.
Stála tam opřená o strom, jako kdyby kolem prošlo něco co jí vůbec nezajímá a pozorovala mě.
"Ty jsi nová, že?"
Pochopila jsem jak to myslí. "Ano. Jak..."zaváhala jsem, ale nakonec jsem pokračovala. "Jak to děláš?"
Nechápavě se na mě podívala a zeptala se "Co?"
Prudce jsem zakroutila hlavou abych si z mysli dostala tu vůni. "Jaktože sis jí vůbec nevšimla? Copak nemáš žízeň?"
Zasmála se a její smích se rozlehl po celém lese. "Ale samozřejmě že mám žízeň. Tu ale budu mít pořád. A ty taky. Naučila jsem se to ignorovat. Strašně mě to omezovalo." vysvětlila.
Obdivně jsem se na ni podívala. Ona to dokáže. Nebrat na vědomí tu žízeň. A tak bylo pochoitelné, že jsem řekla to jediné co se dalo - "Nauč mě to." zaváhala jsem a po chvíli dodala "Prosím."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Melanie Melanie | Web | 19. července 2012 v 15:50 | Reagovat

Moc hezká kapitola! :) (P.S., nějak dlouho jsi nebyla na mým blogu. Zkus to, prosím tě, napravit, poslední díly DČ mám úplně bez ohlasů)

2 Lady Zet Lady Zet | Web | 19. července 2012 v 17:46 | Reagovat

áá.. konečně se setkala s Miou.na to jsem se těšila :-)

3 Lady Zet Lady Zet | 19. července 2012 v 17:48 | Reagovat

Ten odkaz je tam nechtíc daný.. nevím jak se mi to tam v tom komentáři objevilo :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama