2) Slzy

4. května 2012 v 18:59 | Aravis |  Desire for blood

Uběhlo asi čtvrt hodiny a já na sebe pořád zírala.
Jako krev.....
Ne! To je celé úplně špatně!
Tohle je život a ne nějaká Twilight sága od Meyrové! Já jsem člověk. Člověk, ne upír.
Upír... tak moment.
Otočila jsem se a tázavě zadívala na Petra. Pochopil a téměř neznatelně kývl. Neeee. To ne. Absolutně ne. Já nechci.
Po tváři mi začalo stékat něco mokrého.
Slzy.
Usmála jsem se. Pořád ještě můžu brečet. Alespoň něco.
Sesula jsem se na podlahu vedle zrcadla a znovu se zadívala na svůj odraz. Vycenila jsem zuby. Byly dokonale rovné a bílé. A zcela nepatrně, ale přece, z té dokonale rovné řady něco vystupovalo - špičáky.
...Co se mnou teď bude?...
Nevím. Můžu se vůbec zabít, když jsem teď...... upír? Asi ne. Tedy pokud všechny ty knížky o upírech nekecaly. Nikdy jsem oheň zrovna nemusela, ale jestli to jinak nepůjde...
Ticho přerušila otázka. "Jak ti je?"
Blbá otázka, to vám teda povím. JAK by mi asi mohlo být?!
"Chci říct.." opravil se Petr. "nemáš žízeň?"
Když jsem si uvědomila o čem mluví, začala jsem si také uvědomovat poslední zbytek bolesti - neutichající žár v krku.
Jo, mám žízeň. A předpokládám, že voda mi stačit nebude. Kašlu na to. Já krev pít nebudu.
"Ne." jako kdyby mě můj krk slyšel, žár se znásobil.
Petr vypadal trochu udiveně. "Aha, tak to je, ehm, fajn."
Střelila jsem po něm pohledem. Už by mohl jít. Už by mohli jít všichni.
"Myslím, že my se ještě neznáme." promluvila na mě překrásná žena - upírka, stojící vedle Petra. "Já jsem Sára a tohle je Alex." ukázala na muže, který stál vedle ní. Myslím, že to jsou manželé... nebo tak něco. Mohlo by jim být tak 30, vic ne. Tedy možná...
"Já jsem Anna." odpověděla jsem. Hm... téhle třicet určitě není. Vždyť je to upírka.
"Kolik vám je?" vypálila jsem trochu neslušnou otázku.
Sára se tomu naštěstí jen zasmála. "112. Tedy, pokud bych do toho započítala i svůj lidský věk tak 143." znovu se usmála. Začínala mi být sympatická.
"Mě je 150." odpověděl mi Alex. Moc upovídaný asi nebude...
"Anno, doopravdy nemáš žízeň? Já vím, je to trochu nezvyklé, ale bez krve se prostě neobejdeš. A jestli uvažuješ nad tím, že se zabiješ... no takhle by ti to trvalo aspoň 3 roky. Věř mi, zkoušla jsem to." řekla Sára.
Cože? Tahle příjemná a veselá Sára se chtěla zabít? Jako já? Wow.
"No... možná trochu." zašeptala jsem.
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama